Tak si můžeme ze seznamu vyškrtnout další starodávný komiksák, jemuž se dostalo moderní filmové podoby. Potenciál brakového žánru je zkrátka nevyčerpatelný, a když už se zdá, že popularitě novodobé vlny filmů o neohrožených hrdinech, vrhajících se do nočních ulic trestat zločin a ochraňovat bezbranné, pomalu ale jistě dochází dech, objeví se takovýto svým pojetím naprosto obyčejný snímek, který tento očekávaný úpadek zájmu zase na čas oddálí.

I příběh o bohatém majiteli vlivných a úspěšných novin vychází ze schématu vystavěného na základě vzorce „ve dne seriózní občan, v noci nelítostný mstitel bezpráví“. I tomuto se po různých předchozích pokusech dostalo v šedesátých letech patřičně bakelitového televizního zpracování, ve kterém zazářil v té době se ve Spojených státech etablující Bruce Lee, aby s postupujícím časem tento relikt své doby přežíval už jen v myšlenkách zatvrzelých milovníků barevných sešitů a filmových kuriozit.

A hle, dochází i na tuto dvojici tvořenou rozmazleným synkem a neobyčejně zručným sluhou jeho zesnulého otce, která v éře své největší popularity dokázala inspirovat i tvůrce nestárnoucí série „Růžový panter“. Asi každý z vás zná demoliční souboje neschopného policejního inspektora Clouseaua a jeho sluha Kata anebo svéráznou verzi stařičkého Citroënu přezývanou „Stříbrná sršeň“. Tyto parodické odkazy na tehdy známou televizní sérii její nové zpracování komediím Blake Edwardse bohatě vrací.

V poměrně rutinní režii Michela Gondryho vzniklo dílo, které nevyniká ani nepředvídatelným dějem ani netradičním uchopením svěřené látky. Naopak se poměrně důsledně drží v zaběhaných kolejích komiksových filmů, ale přesto nebo právě proto dokáže nabídnout několik příjemných přesahů. Tyto sice samotné jen těžko nastolí nové trendy, ale způsob, jakým došlo k nenásilnému propojení úsměvného televizního retra a žhavé filmové současností, stojí rozhodně za pozornost. Už hlavní postava rozmazleného budižkničemu, která vám nejspíše hodně dlouho poleze na nervy, bourá zaběhané klišé o tajemném hrdinovi s čistým a bezúhonným charakterem.

Technické provedení, jež je v tomto žánru nesporně důležitým aspektem, můžeme shrnout jednoduše jako standard. Akční scény a střih více než solidní, stejně tak až roztomilým způsobem ztvárněné různé užitečné pomůcky sestrojené jedním z dvojice ústředních hrdinů. Na rozdíl například od Nolanových „Batmanů“ je „Zelený sršeň“ v mnoha ohledech dokonalou poctou původní předloze. Zatímco například netopýří muž se po ulicích Gothamu prohání v jakési postmoderní verzi armádního vozidla, Britt Reid a jeho asijský společník si postaví nedobytnou čtyřkolovou pevnost z vozidla použitého už v šedesátých letech. Flotila hned několika stylových Oldsmobile 98 tak tvoří nepřehlédnutelný vizuální trademark i aktuálního zpracování.

Hereckému ansámblu jednoznačně vévodí výborný Christoph Waltz, jenž si tak fakticky prodloužil svoji roli chladnokrevného psychopata z „Hanebných panchartů“, zatímco ti ostatní se dívají víceméně z uctivé vzdálenosti. Nicméně jiskření mezi ústřední dvojící rozhodně patří ke stěžejním momentům příjemného snímku, kterým pak vévodí zdařile vypointovaný spor, jednoznačně odkazující k již zmiňovanému „Růžovému Panterovi“.

Záměr natočit zábavný a výbušný popcorňák, který by zároveň zvolil ideální poměr mezi nostalgickým vzpomínáním a aktuální současností, se prostě vydařil. „Zelený sršeň“ je přesně tím filmem, který si je vědom svých mantinelů a omezených možností jít „pod povrch“ a nesnaží se za kažou cenu takto vytyčené hranice překračovat a to je na něm možná to nejsympatičtější.